Diskuse k novince Znamylekar.cz - nový portál umožňuje hodnotit lékaře

někteří lékaři z Třince  – konkrétně máme na mysli dětské lékaře z Husovky nebo obvodní lékaře pro dospělé Pod Kanadou si vůbec neděllají problémy s jejich ordinační dobou, tzn. že ji nedodržují. A za to si ještě nechávají zaplatit, opravdu skvělé. Asi by je taky měl někdo kontrolovat. děkuji

Utrpěl jsem úraz pátěře a zloměninu levého hlezna. Byl jsem operován v nemocnici Na Homolce. Zatímco operace páteře proběhla výborně jak po stránce profesionální, tak po stránce lidské a přístupu veškerého personálu k pacientovi, zcela opačné zkušenosti jsem nabyl v té samé nemocnici,až se mi to zdálo neuvěřitelné. NA dopotuční mého kamaráda loékaře, který zde působí jako anesteziolog, jsem se s důvěrou obrátil na MUDr. Aloise Kapounka. Zprvu vše vypadalo nadějně a bezproblémově, jako na neurologii. PAn doktor se podíval na nohu a ujistil mne, že po operaci, kde mi místo mého zničeného kloubu dají kloubní endoprotézu, budu moci dělat vše, jako před úrazem, tedy i běhat, včeně běžek a podobně. Budil důvěru, tak jsem souhlasil. Navíc mne ujišťoval, že na tomto pracovišti mají bohaté zkušenosti. Jenže po operaci pro mne nastalo velice krušné období, které vlastně trvá dodnes. Pohrdlivé a posměšné chování bych ještě toleroval, ač se moji přátelé , kteří mne znají, divili, jak si to nechám líbit. Patřívá totiž k osobám chirurga často drsnější humor. Toto však již humor nebyl. Překonával jsem to s naděšjí, že po stránce odborné bude vše v pořádku. Po roce bolestí a otékání nohy mi implantát vyjmuli s odůvedněním, že se mi vytvořil jakýsi kostní výrůstek. Avšak moji kamarádi lékaři v jiníé nemocnici operovanou nohu zrentgenovali a podivili se, ajk byla operace provedena a zjistili, že je inplantát od kosti utržen. Byl jsem tedy znovu operován a byla provedena arthrodesa. Ač nejsem lékař, rozumím poněkud díky mé profesi mikrobiologii a parazitologii. Upozornil jsem bratry Kapounky, že jejich řešení způsobí infekci. Posměch a pohrdání mi byly odpovědí. Noha však podle mé předpovědi začala hnisat. Proto sem byla podroben dalším dvěma operacím. Výsledek je, že mám nohu o 4 cm kratší, chodidlo ve špatném úhlu zfixováno, takže¨že chodím po patě a chodidlo trčí vzhůru. Chtěl jsem na MUDr. KApounkovi omluva za špatně provedenouoperaci, za chování, za 5–6 hodinové čekání na ambulanci, což zde bylo běžné, zatímco u dveří za rohem byl čilý ruch. Byl o tom dokoce i pořadv televizi, kde mimo jiné bylo sděleno, že nemusí pacient čřekat a bude mít vše přednostně provedeno,pokud zaplatí bývalé zde pracující sestře 25 000 Kč. Mudr. KApounek mi ani neodpověděl, tak jsem xse postupně dovolával spravedlnosti a přešetření u tejdejšího ředitele Homolky Šubrta, dále u lékařské komory MUDr. Černého, MUDr. Vedralové až po čestného předsedu komory PRof. MUDr. R.Škábu. Když mi všichni postupně, aniž by kdokoli chtěl se mnou hovořit, prohlédnout páně Kapounkův výtvor, že nebylo shledáno pochybení, dále že se jedná o tvrzení proti tvrzení, obrátil jsem se na ministerstvo zdravotnictví. Odtud mi bylo paní MUDr. Brabcovou opět sděleno vše předešlé, ale navíc to tato paní doktorka vylepšila, že jsem si následky zavinil svou nekázní. TAkže od té doby kulhám, znmovu mne bolí záda. Reoperaqci nikdo z lékařů, se kterými jsem případ konsultoval, nedoporučuje z důvodů úplného zničení klubu, špatně postaveným kostem a velkou pravděpodobnost op+ětného hnisání. TAkže mi páni doktoři Kapounkové připravili hezký zbytek mého života. Nejhorší je na tom, že v tomto státě se nelze dovolat spravedlnosti a pravdy.

No není to v našem státě moc dobré s lékařskou péčí ale hlavně s morálkou. Včera ráno mé přítelkyni sdělili na plicním oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. že má generalisovaný tumor a že zůstane na příslušném oddělení.Ale za pár hodin asi zjistili že paní umírá a že by oddělení mělo v hodnocení další úmrtí – tak paní v podstatě vyhodili (tzv.prozatímně propustili) s tím, že když jí bude špatně až dojede do jiné nemocnice (tu má ke svému bydlišti blíže) a rodině odmítli cokoliv vysvětlit.Bohužel v Nemocnici v Č.Budějovicích je vzhledem k tomu, že jde asi o výdělečnou organizaci důležitější finanční výsledek, co nejméně úmrtí v nemocnici a co nejméně výdajů za kvalitní léky pro pacinety nad 65 let.

Respekt studu pacienta všeobecně ve zdravotnictví, v gynekologi, urologii, proktologii a pod. zejména, aneb co se medikům na fakultách a sestrám na zdravotních školách zřejmě nepřednáší, ale co jsou povinni vědět a tedy co se přednášet (jednou – co nejdřív začít) musí.

Doktoři nejsou žádné nadpřirozené, éterické, bezpohlavní bytosti, jsou to „od přírody“ obyčejní lidé. Studium medicíny nebo speciálně gynekologie ještě nikoho nezbavilo sexuální vnímavosti, pohlavního pudu. Neudělalo z žádného muže či chlapa eunucha. Stejně tak u žen. Nelze tedy vůbec přijmout, akceptovat či věřit, že doktor má, jak oni říkají, „neosobní“ přístup k pacientovi (z reálně biologického a psychologického hlediska je takové tvrzení nesmysl. přetvářka a lež, klamání druhých i sebe sama) a je jisté, že si „na své" přijde. Jinak řečeno: Kdyby stěny ordinací (ambulancí) mohly nebo uměly mluvit… Rovněž tak významové spojení „falešný stud“ je jejich nesmyslným, hloupým propagandistickým výmyslem. Člověk se buď stydí, nebo, je-li citově dementní, retardovaný, nebo jakkoliv necitlivý, se nestydí. Stávající praxe je, především ve zmíněných oborech, pro mnoho žen a manželských párů psychickým tlakem na rezignaci na stud a osobitost citového založení, zásahem do rodinného života a tedy velkou, ba nesnesitelnou psychickou zátěží. Stud je přirozený cit a jeho umrtvování či potlačování a v jejich důsledcích jeho absence činí člověka psychicky, specielně citově, deficitního a patří do prostředí vykřičených domů a lehkých žen. Bez studu má člověk neúplnou, deformovanou, zmrzačenou, psychickou – citovou výbavu. Tato manýra přežívá z dob, kdy povolání lékařky bylo ženám jen velice těžko přístupné a tedy šlo o vzácné výjimky a lékařství ve všech oborech bylo považováno prakticky za čistě mužskou záležitost. Gynekologie prováděná muži, bez respektu tohoto citu, bez ohledu na citové založení klientů, jako by tvor mužského (a ne, jak je logicky přirozené, opačného, tedy žena) pohlaví byl předurčen (od kdy, kým, čím???) pro výkon této činnosti, je mírně řečeno, s odpuštěním, prasárna. Neochota doktorů diferencovat lidské osobnosti i podle jejich citového založení, v oblasti osobní intimity, zejména sexuality a nahoty, ukazuje na jejich etickou, kulturní a intelektuální úroveň. Jednou ze základních dimenzí lidství je také estetické vnímání. Jak v tomto ohledu se to má s činností (gynekologií) při níž je ženám přikazováno, aby exhibovaly svoji nahotu a nechaly se osahávat příslušníky opačného pohlaví, cizím mužem (chlapem), není nutné rozvádět. Nejenže by měl být pacient dotazován na přijatelnost toho či onoho vyšetřovacího (diagnostického) a terapeutického postupu, měl by s ním být dohodnut a výslovně vyjádřeno stanovisko pacientky (-a); oni ani tehdy, kdy je pacient iniciativní v této komunikaci, dávají znát, že jsou to oni, kdo bude pískat a pacient bude podle nich skákat protože jej „mají v hrsti“. Vytvářejí tím pro pacienty zábrany, kvůli nimž pacient návštěvu lékaře odkládá, váhá. Tento moment je stejně tak neslučitelný s humánním posláním medicíny, s jejím humanitním základem. Evidentně si osobují právo jakékoliv manipulace s pacientem. Z pacientů si dělají prostituty a prostitutky. A je jejich zřejmým přesvědčením, že je nikdo a nic nedonutí k slušnosti. Je to chyba či přesněji špatnost systémová. Je ale prostředí doktorské tak strnulý, zkostnatělý aparát, navíc organizovaný systémem vzájemného zaštiťování (obdobně jako u mafií), že není schopen jakýchkoliv reforem svých zaběhnutých praktik, vedoucích k jejich polidštění, či zlidštění sám od sebe ze svého zamýšlení se a uvědomění a ze své iniciativy. V oblasti etického „myšlení“ jsou doktoři v nějakém ani ne středověku, jako spíš v nějakém prehistorickém dávnověku v protikladu k pokroku v oblasti jejich technického vybavení. Ve věci respektu lidské důstojnosti v smyslu obsahu tohoto dokumentu jde o zneužívání obav lidí o svoje zdraví a tím způsobem o zneužití důvěřivosti občanů – pacientů. Je to citové vydírání v pravém smyslu toho slova. Aby se mohlo něco změnit, musí to být od doktorů vyžadováno pacienty. Nestyďte se tedy jedíné: Připomenout doktorům, že cokoliv, co vám navrhují nebo od vás žádají máte právo odmítnout, že se stydíte, že je to naprosto přirozené, že je to vaše nezadatelné přirozené právo a jejich povinností, plynoucí z humanitní povahy, z humanitního základu jejich povolání, které jim nikdo nevnucoval, je toto vaše právo bez zaujetí, bez nevraživosti či jakékoliv averze vůči pacientovi respektovat. Nesmějí pacientovi přikazovat. Vše musí být záležitostí dohody a pacientova jasného a dobrovolného, nijak nevynuceného (ani psychickým nátlakem, např. zastrašováním) souhlasu. Mimo jiné také za to jsou placeni.Toto by si měl každý pacient uvědomit a na tom si u doktora stát, či na tom trvat. V žádném případě nestát před doktorem jako ponížený prosebník. Skutečnost, že toto se děje v 21. století, kdy antropologové a filozofové – humanisté a etikové se zamýšlejí nad originalitou a jedinečností lidské bytosti, že se to děje v oboru, který má být službou tomuto unikátnímu fenoménu, nad tím každému soudnému člověku zbývá jenom nechápavě kroutit hlavou. Takový stav by se dal chápat jako nouzový, a nevyhnutelný, jako provizorium v polních lazaretech za prvními liniemi na bojištích světových válek, nikoliv však jako společenská norma chování člověka v období hlubokého míru v životě lidské společnosti. Chování doktorů v současném systému jejich činnosti, v němž mají prakticky zajištěnu nepostižitelnost a beztrestnost za jakoukoliv jejich nepřístojnost, naprosto ignoruje běžné normy slušnosti ve společenském životě, v mezilidských stycích. Kde jinde najdeme případy, že ten, kdo vstupuje do intimní sféry druhého člověka si vyhrazuje právo nebrat ohledy na jeho názory a především na jeho cítění a diktovat svoji hegemonii v tomto kontaktu, jak tomu je u doktorů v jejich jednání s pacientem? Nakonec stojí za zjištění i to, kolik doktorů vůbec ví o Úmluvě o lidských právech v biomedicíně a Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny Rady Evropy z Ovidea 1997, které ČR ratifikovala a o Kodexu práv pacienta (všechny tyto dokumenty jsou k dispozici na internetu). Kolik doktorů tyto dokumenty mělo v rukách, kolik jich je četlo a co si o nich myslí. Skutečnost je taková, že vám doktoři dají znát, že jim s nimi můžete vlézt na záda. A takový postoj a chování doktorů týkající se etických principů, který je opovrhováním lidskou důstojností, zasluhuje adekvátní reakce pacientů. Toto vše nabízíme k zamyšlení a pro uvědomnění si toho, že pacient nemá a nesmí být ani není v kontaktu s doktorem bezprávnou bytostí, ale občanským partnerem. A že pán doktor není totéž co pán bůh. Což, jak je všeobecně známo, velká většina doktorů dodnes nepochopila. Nenechejte si od nich vnutit fikci, že jsou něco co ve skutečnosti nejsou, protože vůbec nemohou být. Bylo by to k vaší škodě.

PO OPERACI TLUSTEHO STREVA

PO ZJIŠTĚNÍ NÁDORU NA TLUSTÉM STŘEVĚ A PO OPERACI V USTECKÉ NEMOCNICI MĚ BYL DOPORUČEN MUDR HÁJEK . PŘI PRVNÍ NÁVŠTĚVĚ SI MĚ PÁN DOKTOR OMRKNUL.PŘI DRUHÉ NÁVŠTĚVĚ SI MĚ VYFOTIL DO POČÍTAČE A ODEBRAL KREV.TAKTO MĚ PÁN DOKTOR LÉČIL ROK A PŮL A PAK MĚ OZNÁMIL ŽE MÁM DALŠÍ NÁDOR A ŽE MUSÍM JÍT OPĚT NA OPERACI. PŘI MÉM DOTAZU PROČ MĚ NELÉČIL A NEUPOZORNIL ŽE SE NÁDOR MŮŽE OBJEVIT ZNOVU MĚ ODPOVĚDĚL ŽE SE MNOU NEBUDE MLUVIT A ŽE MOHU JÍT K JINÉMU LÉKAŘI. PROTO CHCI UPOZORNIT ABY SI ONKOLOGČTÍ PACIENTI DALI NA PANA MUDR HÁJKA Z ÚSTECKÉ NEMOCNICE DALI POZOR.

Just give it a chance, and you'll find that the city Women Louis Vuitton Artsy MM-Brown Christian Dior bags Louis Vuitton M40249 has so much Women Louis Vuitton Alma MM-Brown Louis Vuitton M53150 more to offer than crime and fear.