Je naše společnost připravena na Cloud Computing?

Stále častěji skloňovaným pojmem je Cloud Computing. Konkrétní informace, o co že se to jedná, naleznete kupříkladu na v pěkně zpracovaném článku na SWMAGU nebo na Wikipedii. Myšlenka cloudu je více než lákavá a uchu lahodící, avšak je tento nápad vůbec realizovatelný v našich českých podmínkách? Co na to naše datová infrastruktura, poskytovatelé internetu a navíc co na to samotní uživatelé?

Jen stručně pro připomenutí, základní myšlenkou cloud computingu je, že uživatele nemá na svém fyzickém zařízení v počítači (typicky pevný disk) nainstalované žádné aplikace vyjma základního uživatelského rozhraní. K těmto aplikacím přistupuje posléze přes internet, přičemž jsou spouštěny a uloženy kdesi na serveru. Tím de facto odpadají veškeré větší nároky na hardware počítače. Rovněž tak data, se kterými program pracuje, jsou uložena na vzdáleném serveru, k nimž máme přístup jen my.

Cloud – vše na jednom místě

Jasnou výhodou tohoto řešení je mobilita. Tedy svá data máme kdykoliv a kdekoliv k dispozici, samozřejmě pouze za předpokladu přístupu k síti. Zde je však kámen úrazu. Stále již deset let od počátku nového milénia není pokrytí internetového připojení nijak valné. Výjimkou by mohlo býti snad jen mobilní internetové připojení, ale podívejte se však na mapy pokrytí aspoň trochu rozumnou 3G sítí – je to bída. GPRS datové připojení s přenosovou rychlostí v jednotkách kb/s je vyloženě úsměvné. Tato mobilní připojení však nemůžeme v případě cloudu absolutně brát v potaz, poněvadž svou datovou propustností působí spíše jako počítačový středověk.

Datová síť internetového připojení

V odstavci výše jsem fakticky nakousl první překážku při realizaci myšlenky cloudu. Tou je bohužel dostupnost a nabídka služeb internetového připojení. O vysokorychlostním internetu často slýcháme v médiích, kdy se jednotliví poskytovatelé chvástají a chlubí svými službami. Ve skutečnosti si však o vysokorychlostním internetu můžeme nechat zdát. Opravdu vysokorychlostní síť je výsadou pouze několika poskytovatelů spolu s obyvateli v panelových domech, do kterých bylo zavedeno optické připojení. Jenomže jakmile bydlíte v jiné části města či nedej Bože vyjedete ven z města, nastává noční můra každého geeka (čti IT nadšence).

Variant, jak je připojit k internetu, je spousta. Těch poskytující solidní podmínky však už tolik není. Pokud bydlíte v panelovém domě či větším činžáku, zcela jistě budete mít zavedenou kabelovou televizi nebo dnes už optický kabel. Zde jsou poskytované služby poměrně dobré.

Přenosy téměř až rychlostí světla jsou budoucností

Další možností kabelu je využití pevné linky (telefonní) – ADSL. Trendem posledních let bylo se pevné linky zbavovat, tudíž další komplikace. Charakteristickým znakem ADSL je milá paní na telefonu, která vám oznámí, že jste daleko od ústředny, a tak místo svých 16MB/s, které si platíte, vám to poběží na čtvrtinu.

Poslední varianta je realizovatelná takřka na každý dům, chajdu, snad i maringotku (pokud je pokrytí). Tou je (mikrovlnné) bezdrátové připojení (Wifi – většinou pásmo 5GHz). Zde už jsou poskytované služby vcelku žalostné. Ceny za nabízené tarify jsou poměrně vysoké a o kvalitě raději nehovořit. Jednoduše se každé ráno modlíte, aby nezačalo pršet či se nezatáhlo. Večer se pak ve větších městech přetahujete s ostatními o zbytky signálu, poněvadž velká konzistence těchto zařízení způsobuje značné zarušení v období špičky, navíc ještě pokud poskytovatel použije na střechy antény s velkým úhlem vyzáření. V tom vám opět milá paní na telefonu prozradí, že to se stává.

Takovéto krabičky naleznete stále na více střechách

Jak to tedy vypadá, možnosti internetového připojení nejsou vůbec růžové a pokud někomu připadá normální platit tisíce za rychlosti přes 10MB/s, zřejmě nemá hluboko do trezoru.

Co na to servery?

Představa je taková, že ke svým datům bychom se měli dostat kdykoliv. Jenomže zajistit stoprocentní dostupnost serveru, ze kterého budou tisíce, desetitisíce, statisíce lidí stahovat kvanta dat, je takřka nemožné. Sami se můžete přesvědčit o víkendových večerech, jak vypadá dostupnost některých webů (serverů), na které chodí mnoho lidí.

Co se stane s našimi daty v cloudu?

Dále je nutno zajistit stoprocentní bezpečnost, a to jak pro uživatele, tak zejména pro data. Nutno je zálohovat, zálohovat, zálohovat a zálohovat. Kdo však provoz těchto serverů zaplatí? Co se stane, kdybychom přeci jenom přišli o svá data? Kdo nám zaručí, že naše data nebudou zneužívána k reklamním průzkumům (cílené reklamě)? Kdepak, tudy cesta zatím nevede.

Mentalita uživatelů

Posledním neméně důležitým článkem jsou sami uživatelé. Při představě, že mám veškerá svá data někde kdesi na serveru a nemohu si na ně sáhnout (čti vymontovat HDD a strčit do kapsy), mi běhá mráz po zádech. Řekněme, že časem se tato bariéra překoná, jenomže možná tak u mladších, kteří se zveřejňováním svého soukromí a soukromých materiálů nemají problém, poněvadž je k tomu připravuji postupně sociální sítě. Troufám si říct, že ostřílení disketoví veteráni se svých dat nikdy nevzdají.

Z jiného soudku. Jak potom budete vysvětlovat svému šéfovi, že jste nemohli udělat tu prezentaci, protože vám vypadl internet, nebo prostě váš online PowerPoint zrovna nešel? Takovýchto případů: „Co kdyby?“, byste vymysleli jistě spoustu.

Závěrem

Tak si to shrňme. Současné možnosti a stav služeb internetového připojení u nás v Čechách jsou žalostné. Průměrné rychlosti připojení naměřené na serverech (rychlost.cz, DSL.cz, apod.) hovoří za vše. Nedokáži si představit, jak servery budou ručit (ano ručit) za naše data a jakým způsobem bude vymahatelná náhrada škody. Uživatelů, kteří dokážou novou filozofii cloudu přijmout, bude ještě méně než hrstka a ostatní se budou těžko loučit se svým chroupajícím kamarádem v počítači.

Myšlenka cloudu je bezpochyby velmi lákavá a plná potencionálu, avšak velmi těžko realizovatelná, protože je založena spíše na utopii. Rozhodně nejsme na přestup kamsi do oblak připraveni. V blízkém horizontu několika let tedy nevidím jiné východisko, než stále zůstat u offline řešení. Můj soukromý odhad je, že cloud přijde na řadu, jestli vůbec, tak za minimálně 10 let.