Stanislav Petera odpovídá na naše dotazy

V našem magazínu jste měli možnost přečíst si recenzi celé řady výukových DVD skutečně známého fotografa Stanislava Petery. Dnes vám však přinášíme strhující odpovědi pana Petery na naše otázky. Ptali jsme se na práci i osobní život. Co zajímavého se dozvíme?

Mezi mnohými fotografy stále panuje negativní postoj k postprodukci. Dle nich se po postprodukcí nejedná již o fotografii, ale o grafické dílo. Jak by jste na to reagoval?

Fotografie je pro mě jedna z forem výtvarného umění a nástrojem vyjádření nějaké myšlenky či vize. A stejně jako malíři používají různé techniky, i fotograf má k dispozici mnoho různých nástrojů a technik – počínaje volbou clony, času, ohniska, přes světlo, kompozici, pózy (v případě módní fotografie) a nakonec i postprodukci. Všechny tyto nástroje jsou rovnocenné a žádný z nich není samospasitelný – špatně nasvícenou a napózovanou fotku žádná retuš nezachrání. Ve výsledku je ale podle mě jediné, co se počítá záměr, vize a to, jestli fotografie na diváka funguje nebo nefunguje. A tady je úplně jedno, jaké nástroje byly použity.

V médiích se stejně tak snáší kritika na postprodukci, skrze kterou vznikají ideály žen i mužů, kterým se běžná populace jen stěží může přiblížit. To může samozřejmě vést k špatnému mínění o sobě samém. Není tedy postprodukce v tomto ohledu něčím špatným?

Postprodukce je jen nástroj, sama o sobě za nic nemůže. Nevidím nic špatného na tom, představovat lidem ideály, se kterými se mohou ztotožnit a pokusit se do nich ‘dorůst’, to je nakonec ve všech kulturách běžné. Děje se to formou příběhů, předávaných v pohádkách, filmech, literatuře nebo divadle – tam se lidé (někdy velmi podvědomě) učí, co to vlastně znamená být dobrým člověkem a jak se vyrovnat s různými životními situacemi. Tyto příběhy také představují různé archetypy a možnosti, kam až může lidská bytost, pokud tomu věnuje dostatek úsilí, dospět. Problém tedy vidím spíše v tom, že jedinou motivací většiny zadavatelů fotografií (ať už výrobců nebo vydavatelů časopisů – které ale živí výrobci) je zisk, nikoliv předávání jakýchkoliv hlubších hodnot. Fotografie v reklamě ve vás má vzbudit vnitřní pnutí, touhu po něčem, čeho se vám nedostává a nabízený snadný lék je pak produkt, nikoliv práce na sobě.

Mám za to, že jediným řešením a obranou proti těmto útokům (a opravdu to útoky jsou) reklamy je výchova, ze které pochází použitelný žebříček hodnot, zdravé sebědomí a vůle k práci na sobě a vlastní spokojenosti. Nízkotučný jogurt, diamantové šperky ani nové auto ještě nikoho dlouhodobě šťastného neudělaly a ani neudělají.

Je v České Republice stejný pohled na postprodukci jako jinde v Evropě? Nebo je ČR v něčem odlišná?

Žádné zásadní rozdíly nepozoruji, snad jen v tom, že ve světě už je i rozsáhlá postprodukce brána jako relevantní nástroj vyjádření myšlenky a nikdo se nad ní nepozastavuje.

V některých rozhovorech se zmiňujete o faktu, že jste Blíženec. Věříte, že to má velký vliv na váš život?

Ano věřím. Detaily si ale s dovolením nechám pro sebe. :-)

Přestalo vás někdy focení na čas bavit, jak se to stává některým fotografům?

Ano, přestalo. Ve chvíli, kdy jsem se zamyslel nad tím, co vlastně doopravdy a do hloubky dělám, jaký průmysl podporuji a co ten pak dělá s lidmi, kteří jsou jak v něm tak jeho ‘obětmi’. Na nějakou dobu jsem podlehl iluzi, že mohu využívat módní časopisy jako médium pro své příběhy a sám stát vně. Časem jsem ale s hrůzou zjistil, že mě to semlelo stejně jako všechny ostatní a začal jsem (zjednodušeně) soudit lidi podle toho, jak se oblékají místo toho, co jsou. To byla chvíle kdy jsem se přestal snažit jakkoliv dál prosadit a začal jsem daleko více energie věnovat vlastním projektům, které věřím že mají o trochu hlubší smysl.

Hraje v branži profesionálního fotografování velkou roli talent? Nebo vše záleží především na vlastním úsilí?

Talent a jisté vizuální cítění považuji za dobrý základ, dobře se na něm staví, ale pak už nastupuje tvrdá práce. Fotografie je řemeslo jako jakékoliv jiné a ovládnout ho dokonale trvá celý život. Nevýhodou navíc je, že je (alespoň v čechách) téměř nemožné se učit od opravdu úspěšných lidí, trh je tu tak malý, že nikdo nechce své know-how sdílet.

Pociťujete tlak konkurence nebo je zakázek obecně stále dostatek?

Konkurence mi přijde stále stejná, ono těch opravdu dobrých fotografů kteří dostávají velké zakázky je řádově několik desítek a tento počet se nijak zásadně nemění.

Co byste poradil zapáleným fotografům, kteří se stejně jako vy chtějí fotografováním ži­vit?

Pokud se chcete focením živit na nějaké vyšší úrovni, je třeba několik věcí. Zvládnuté řemeslo je absolutní základ, nikdo vám nedá zakázku pokud ve vás nebude mít důvěru. Musíte dokázat jednat s lidmi (kteří vám mohou být místy velmi nesympatičtí) a musíte mít co ukázat. Osvědčilo se mi praxí, že ať chci dostat jakoukoliv zakázku, musím jí už mít nafocenou (anebo velmi podobnou) ve svém portfoliu. Klienti většinou nemají fantazii, takže je dobré začít tím, že si vybudujete kvalitní portfolio (klidně fiktivních značek a reklam), které bude obsahovat fotky, jaké byste pak rádi fotili za peníze. A poslední, možná nejdůležitější je jasně rozpoznatelný rukopis. Je vcelku jedno co ho tvoří, jestli používáte jen protisvětlo nebo máte všechny fotky do zelena, ale musí být na první pohled jasné, že fotka je od vás. Jedině tak si vás totiž lidé zapamatují.

Nedávno jste vydal novou řadu výukových DVD s názvem PPv2: Speciální Techniky. Co dalšího plánujete do budoucna?

Aktuálně natáčíme další díl Speciálních Technik a co bude dál upřímně naplánováno nemám. Vše co učím vychází z toho, na čem právě sám dělám nebo co mě baví, takže další plány přijdou až přijdou další zajímavé projekty a techniky.

Pořádáte řadu seminářů, které mají stejnou úlohu jako výukové DVD, tedy školit. V čem konkrétně se liší semináře od vašich DVD?

Každá forma výuky má to své. DVD si můžete pořád dokola přehrávat když vám něco unikne, seminář má zas výhodu daleko větší interakce, můžete se ptát na vše co vás zajímá a většinou padají opravdu zajímavé dotazy.

Nemáte obavy, že díky vašim výukovým materiálům vás může některý talentovaný fotograf předstihnout a následně vás připravit o zakázky?

Naopak, mám velikou radost, že se našim studentům daří! Za dobu co vydáváme DVD a pořádáme semináře jsem měl to štěstí pozorovat vývoj několika velmi talentovaných mladých lidí a jsem opravdu rád, že jsem k jejich úspěchu mohl alespoň malou měrou přispět. S několika z nich, kteří zvolili retušérskou dráhu navíc teď už spolupracuji i na profesionální úrovni a těm, kteří jsou na fotografické cestě se snažím alespoň pomoct nebo poradit když potřebují. Ono co víc bych si jako učitel mohl přát…

Blížíme se ke konci našeho rozhovoru. Chcete našim čtenářům ještě něco vzkázat?

Věřím, že neexistuje žádná hranice toho, co může člověk dokázat, krom té kterou si sám určí. Přeji vám tedy, ať jsou vaše hranice nastavené daleko a vysoko!

To je z našeho rozhovoru vše. Panu Peterovi děkujeme za jeho čas a našim čtenářům samozřejmě za jejich pozornost. Sledujte Swmag.cz a neminou vás ani další velmi zajímavé rozhovory!