Chcete se naučit fotit? Přinášíme Vám základy manuálního focení

Několik vět úvodem

V minulém díle seriálu o focení jsme si ukázali několik tipů a triků, které vám pomohly vytvářet kreativnější fotografie. Dnes se podíváme, jak pracovat s manuálním režimem fotoaparátu, protože to je jeden z nejdůležitějších klíčů k fotografování vynikajících snímků. To je také důvod, proč s ním pracuje prakticky každý profesionál, ať už fotí portréty, krajinu, architekturu či jakkékoliv jiné téma. Manuální režim je zkrátka režim, ve kterém vypnete část automatické práce fotoaparátu a nastavíte vše přesně podle svých záměrů.

Louka

Podpora manuálního režimu

Ikdyž je manuální režim velká zbraň, bohužel ne každé fotografické zařízení jej podporuje. Některé druhy kompaktů, které jsou především určeny do ruk amatérů a méně zkušených uživatelů se naopak snaží co nejvíce zjednodušit práci s fotoaparátem. Proto není divu, že jim chybí manuální režim, který předpokládá určité znalosti a dovednosti fotografa. Drtivá většina výrobců jako je Nikon, Canon a další rozhodli funkci manuálního režimu do svých kompaktů nezařazovat.

ISO

Podívejme se nyní na první z nastavitelných parametrů, kterým je ISO. ISO je zjednodušeně řečeno citlivost čipu na světlo. Čím vyšší je jeho hodnota, tím světlejší je výsledná fotografie a tím méně světla potřebujete pro dobře exponovaný(nas­vícený) snímek. Pokud tedy fotíte v pozdních hodinách či v interiéru, kde bývá často slabé osvětlení, mohou být vaše fotky bez správného nastavení hodnoty ISO tmavé až nepoužitelné. Hodnoty se pohybují v průměru od 100 do 3200, ale nové přístroje přinášejí rapidní zvyšování maximálních hodnot. Je také důležité říci, že i ISO má své „ale“. Čím vyšší hodnotu nastavíte, tím více šumu se na snímku objeví. Šum je nejvíce patrný na tmavých místech fotografie. Stále modernější technologie však snižují výskyt šumu i při vysokých hodnotách ISO. Různí výrobci používají odlišné technologie a tak každý model fotoaparátu si s tímto problémem umí poradit jinak.

Určitě se i vám stalo, že jste chtěli pořizovat snímek, ale prostředí bylo příliš tmavé. Mnozí uživatelé tuto skutečnost v dnešní době řeší místo zvýšením hodnoty ISO vytáhnutím vestavěného blesku. To má ale za následek zploštění fotografie, efekt červených očí a další špatné vlastnosti. Proto zkušenější fotografoví ví, že vestavěný blesk je až opravdu poslední možností, hodící se především do velmi tmavých míst. Na fotografii níže je nastaveno příliš malé ISO, ale vysoká clona a krátký čas závěrky.

Podexponováno

Čas závěrky

Čas závěrky je dalším nutně nastavitelným parametrem ještě před pořizováním snímků při práci s manuálním režimem. Tento jev by se dal popsat jako čas, po který dopadá světlo na snímač. Nebo-li čas pořizování jedné fotografie. Čím delší čas, tím více světla dopadne na snímač a tím světlejší je výsledná tedy fotografie. Hodnoty se zapisují pomocí zlomku, například 1/32 nebo 1/320. Jedná se o zlomky ve vztahu k vteřině, v prvním případě 1/8 se tedy rovná jedné osmině sekundy a v druhém případě 1/320 se rovná jedné třistadvacetině sekundy. Čas závěrky má také vliv na ostrost či rozmazanost fotografie. Pokud nastavíte delší čas, aby jste získali světlejší fotografii (například při zataženém počasí), musíte počítat s tím, že fotoaparát déle snímá objekt před sebou a tak ukládá data i po dobu, kdy s fotoaparátem neúmyslně pohnete. Nikdy nemůžete absolutně zastavit třes rukou, silný vítr či jiné vlivy a tak při delších časech závěrky je dobré použít stativ, který drží fotoaparát stále ve stejné poloze.

Někdy ale naopak můžete této zákonitosti využít. Můžete třeba vyzkoušet postavit fotoaparát na stativ někde u cesty ve večerních hodinách a nastavit hodnotu záverky v řádu minut. Následně bude fotoaparát zaznamenávat každý pohyb, který se před ním objeví, tady konkrétně projíždějící auta, které díky pohybu udělají pozoruhodný abstraktní snímek. Při ostrém slunci a použití příliš vysoké hodnoty závěrky např. 1/60 dojde k přeexponování, jak můžete vidět na fotografii níže.

Přeexponovano

Hodnota clony

Hodnota clony ovlivňuje především dvě věci – hloubku ostrosti a expozici(světlost) výsledného snímku. Je třeba si nejdříve vysvětlit pojem hloubka ostrosti. Laicky řečeno, hloubka ostrosti udává, kolik je toho na snímku ostré a kolik rozmazané. Například při focení portrétu bývá díky nízké cloně obličej foceného modelu ostrý, ale pozadí rozmazané. Tím vyniknou detaily foceného objektu a pozadí jen dokresluje atmosféru fotografie (viz níže). Čím nižší je hodnota clony, tím menší je i hloubka ostrosti. Jak jsem se již zmínil, hodnota clony ovlivňuje také expozici snímku. Čím větší clona, tím tmavší fotografie vznikne, je třeba to tedy vyvážit delším časem (místo hodnoty 1/200 hodnotou 1/100), nebo vyšším ISO (místo hodnoty 100 hodnotou 300). Nebo obojím.

Nízká hodnota clony f3,5 rozmazala pozadí fotografie

Závěrem

Manuální režim dává uživateli možnost nastavit si všechny parametry dle svých potřeb. Získáte tak příležitost různým nastavením vytvářet zajímavé efekty. ISO ovlivňuje především expozici, ale při vysokých hodnotách vzniká bohužel nechtěný šum. Čas závěrky mění taktéž expozici fotografie a při dlouhém čase dochází rozmazání, buďto celého snímku nebo jen pohybujících se částí. Nejpoužívanějším parametrem je bezpochyby clona, díky které budete mít na fotografii ostré přesně to, co chcete. Nejlépe se tyto hodnoty naučíte používat zkoušením a metodou pokus/omyl. Nebojte se zároveň zkoušet zajímavé až extrémní kombinace, někdy tak vzniknou neopakovatelné sním­ky

Správná expozice